V čase zrodu naší farmy jsme se rozhodli, že dětem pořídíme poníka. „Náhoda tomu chtěla“, že jsme narazili na inzerát hřebčína Dollom, ve kterém zrovna probíhal „totální výprodej skladů“. Úplně nás zachvátila touha shlédnout takovou akci vlastníma očima a tak jsme v záři únorového sluníčka roku 2005 vyrazili do Slabců. V hřebčíně Dollom nás přivítalo neuvěřitelné množství koní a poníků všech možných barev a stáří, a také hora dalších lidí dychtících po levném koni. Uprostřed toho všeho stál „vždy jen pan Fiala“ a mluvil a mluvil a stále mluvil. Byl to úžasný zážitek, procházet se mezi asi padesáti poníky, všichni byli krásní, divocí, zkrátka nádhera.

Ze sedmdesáti koní, kteří se v hřebčíně vyskytovali, nás tam nejvíc zaujali tři (Sackville Sambo, Dollom Sir William a jedna klisna sekce D), ovšem ani jeden z nich nebyl na prodej… Vraceli jsme se domů sice bez koně, ale s velkými dojmy a počínajícím nadšením pro velšské poníky. V květnu jsem neodolala a vypravila se do hřebčína Dollom znovu.

Zastavila jsem na dvoře a okolo mne se prohnali tři koníci. Zírala jsem na ně a bylo jasno… Ta tři torpéda byli Zrzoun (Dollom Excellent), Hechaka (Dollom Sir William) a jeden part-bred, jehož jméno jsem nezaznamenala. „Vždy jen pan Fiala“ dlel zřejmě stále ještě v osidlech finanční tísně, protože mi prodal Zrzouna a po delším jednání souhlasil i s prodejem Hechaky, pod podmínkou, že ho budeme vystavovat.

S nástupem léta k nám tedy šťastně dorazil Zrzoun a měsíc na to Hechaka. Po vyslechnutých oslavných odách na kvalitu koní a spolehlivost „týmu Dollom“ nás vůbec nenapadlo předpokládat nějaké komplikace. Měli jsme své vytoužené koně, které jsme panu Fialovi zaplatili i bez papírů, s tím, že ty jsou ve vyřizování v Británii. Do smlouvy jsme napsali, že passporty obou koní nám budou bývalým majitelem dodány do tří měsíců.

V září jsem se ptala, jak to vypadá. Taky v říjnu, v listopadu, v prosinci…, v březnu – a stále stejná písnička „vždy pana Fialy“: „…já fakt nevím, co tam ti Britové dělají. To je přece divný. Znovu jim zavolám…“ V dubnu jsem to nevydržela a sama zavolala do WPCS do Velké Británie. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděla, že neobdrželi žádnou žádost na registraci koní pod jménem Dollom… Moje důvěra ve spolehlivost týmu Dollom vzala v tu chvíli definitivně za své a tak jsem doklady začala vyřizovat sama. S tím, že budu žádat finanční náhradu od pana chovatele.

Nechala jsem udělat DNA (naštěstí ji měli oba Hechakovi rodiče, ovšem Zrzoun už na tom tak dobře nebyl, jeho matka je mnoho let mrtvá, otec DNA má, nicméně původ neprokazatelný…), vyplnila jsem za pomoci Lenky Duškové formuláře (díky, Lenko) a pak už jen mailovala, scanovala, telefonovala a posílala všechny možné vyžádané dokumenty a peníze do GB. Podzim 2006 mne zastihl sice vyčerpanou po nekonečném úřadování, ale spokojenou, že jsem konečně všechno poslala a brzy nastane doba, kdy budeme mít koně „i papírově v pořádku“. Má spokojenost ale dlouho netrvala. Nastoupil listopad, a nic… Přišel prosinec, ale ani Ježíšek kýžené doklady nepřinesl. V lednu 2007 najednou napsala paní Jones, že registrační formulář na Zrzouna nepodepsal chovatel „vždy jen pan Fiala“, bez jehož podpisu nelze passport vydat. Bodejť by ho podepsal, když mi už rok nebral telefon a na SMSky neodpovídal, vždyť jsem to celé vyřizovala sama za něj!

Sláva, v dubnu 2007 konečně přišel průkaz Zrzounovi, ovšem Hechaka pořád nic… Znovu jsem volala do WPCS, ovšem tam je prý vše v pořádku, kůň průkaz má… „U vás možná ano, ale ne tady”, říkám, “nedošel…“ V květnu nakonec papíry přece jen dorazily i pro Hechaku (datum vydání 26. října!).

Celá “Operace koňská občanka” trvala slabé 2 ROKY a stála nás něco přes 8 000,- Kč (jen za dokumenty a registrační poplatky), benzín, telefonáty a ušlý zisk nepočítaje, hodně nervů a… A hlavně všechno to bylo úplně zbytečné. Ono totiž zaregistrovat koně v GB je velmi jednoduché. Stačí, dokud je hříbě pod matkou, vyplnit formulář a zaplatit zhruba 700,- Kč, a mezinárodní passport na koně je váš. V případě pozdějších registrací je nutné dokládat DNA a hlavně jsou tam finanční sankce.

Poučení: VŽDY zkontrolovat velmi pečlivě nejen zdravotní stav koně, ale i příslušnou dokumentaci – např. u koně, který už doklady má, se vyplatí zjistit, jestli je PRODÁVAJÍCÍ opravdu jeho MAJITELEM. To se týká i „vždy jen pana Fialy“, který z důvodu častých exekucí, na něho uvalených, s oblibou nechává své koně registrovat na jiné majitele – své známé. Navzdory všem těmto zkušenostem věřím, že kvalitní koně u pana Fialy naleznete. Je to ovšem trochu dobrodružství a musíte počítat s tím, že zvířata nejsou očkovaná ani odčervená a že můžete narazit na podobné problémy jako my. A samozřejmě – v případě jeho pochybení od něj žádnou finanční náhradu nečekejte…

Tak hodně štěstí všem, a pokud bychom vám mohli pomoci radou či skutkem v případných nesnázích, s důvěrou se na nás obraťte.