sex7mala

Stále častěji se setkávám s různými dogmaty a předsudky ohledně chovu koní. S některými souhlasím, ale s většinou ne. V této úvaze bych se chtěla věnovat tématu nanejvýš intimnímu, nesmírně pro život významnému, citlivému a přesto zhusta lidmi nechutně prováděnému… připouštění.

Proces reprodukce je naprosto přirozenou a nedílnou součástí všeho tvorstva na Zemi. A stejně tak i koní. Proč tedy zrovna oni by neměli mít právo na plnohodnotný prožitek stvoření nového života?

Nedávno jsem si přečetla článek o „přirozené plemenitbě“ na stránkách ifauny a na jeho popud vznikla tato úvaha. Ráda bych z něho ocitovala a posléze okomentovala pár vět. Nakonec se podíváme, jak takový opravdu přirozený proces rozmnožování u koní vlastně probíhá.

0002_10_1379

Před připouštěním:

„Pokud se klisna doveze na připouštěcí stanici ke hřebci, zapouští se ve většině případů jedenkrát za 48 hodin, jelikož oplozovací schopnost spermií při přirozené plemenitbě trvá asi 48 hodin.“ Proč ne častěji? Kdo určuje dobu připouštění? „Hygiena připouštění může velmi významně ovlivnit výsledek celého snažení. Důležité je před samotným aktem důkladné omytí vulvy klisny mýdlem a vhodným dezinfekčním prostředkem. Používáme nejlépe jednorázové hygienické pomůcky.“ Ruku na srdce, představte si, že byste si před každým milováním s partnerem umývali vulvu a pyj mýdlem… „Kořen ocasu klisny se ováže obinadlem, aby žíně nepřekážely při vlastním připouštění.“ A není to už příliš?

A teď samotné připuštění:
„Klisna se přivede k tzv. zkušební stěně, ta má význam v případě, že je klisna bázlivější a mohla by zranit ošetřovatele nebo hřebce. Klisna se tedy nejdříve „zkouší“. Stojí bokem za stěnou a z druhé strany se kolmo ke stěně přivádí hřebec. Říjící klisna se nechá od hřebce očichávat a dráždit. Stojí-li klidně, přivede se kolmo ke stěně a zapustí se. Je důležité, aby připouštění prováděl zkušený pracovník, který celý akt sleduje a zvláště si všímá, jestli hřebec dostatečně odsemenil.“

0072_4_0705

Vezměme to tedy popořadě.

„…že je klisna bázlivější a mohla by zranit ošetřovatele nebo hřebce.“ Proč se nikdo nepozastavuje nad tím, že běžně dochází k úrazům? Proč nám připadá normální, že při sexu, který máme i my tak rádi, dochází u koní ke zraněním? Proč je nutný zvláštní personál? Proč nikomu nevadí, že ke stvoření nového koňského života je potřeba 6 silných chlapů?

„Stojí-li klidně, přivede se kolmo ke stěně a zapustí se.“ Nešlo by to i bez pomocné stěny? Kdo v této chvíli sleduje, jak jsou na tom koně psychicky? A co se děje v případě, že kobylka nestojí klidně?

„Je důležité, aby připouštění prováděl zkušený pracovník, který celý akt sleduje a zvláště si všímá, jestli hřebec dostatečně odsemenil.“ A co když neodsemenil? A co intimita?

Po připouštění:

„Po připouštění je nutno provést hřebci dezinfekci pyje a klisnu chvíli provádět, aby nevytlačila semeno. Po připuštění ošetřujeme klisnu běžným způsobem, měla by mít možnost pravidelného pohybu ve výběhu a vyváženou krmnou dávku.“ Proč desinfekci? Proč klisna semeno vylučuje a musí kvůli tomu jít na procházku? Proč není klisna společně s hřebcem i poté?

0011_6_0014

Dost bylo dotazů, teď se podíváme, jak funguje opravdu přirozené připouštění ve volnosti a odpovíme si tím na výše uvedené otázky.

1.fáze – Seznamování

Běžně ve stádech žijících volně v přírodě je tato část méně častá, protože stádo se tak často neobměňuje. Ovšem v podmínkách „řízeného“ chovu, kdy jeden hřebec vystřídá za sezonu mnoho kobyl, je klíčem k úspěchu celého rozmnožovacího procesu. Seznamování u nás v hřebčíně probíhá zpravidla takto: klisna je vypuštěna na pastviny do stáda. Je-li v říji, přichází po velmi krátkém dvoření a naparování se hřebce, vzájemného očichávání a řičení, připuštění. Pak teprve probíhá část rozhovorů „odkud jsi“ apod. Pakliže klisna říji nemá, neopatrnému hřebci uštědří pár kopanců a hledí si pastvy. Ten opatrnější vyčkává, pomaloučku se ji snaží z velké dálky očichávat, jemně řehtá. Když se vše míjí účinkem, jde se pást také. Tato situace se opakuje až do chvíle, kdy klisna říji dostane.

Zvláštní je, že se velmi často říká, že připouštění ve volnosti je příliš pro koně nebezpečné. Proč? Proč by mělo být? Jak by se pak tato zvířata množila, kdyby se při seznamování navzájem pozabíjela? Ano, nebezpečná situace může nastat, ale z valné většiny není vina na straně koně, nýbrž na straně člověka. Např. je-li klisna okována nebo připouští-li se v příliš malém prostoru, kde se nemůžou dostatečně milenci pohybovat při námluvách a milostných hrách nebo je-li ve stádě jiný třeba mladý, nezkušený a neodbytný hřebec. Ale toto jsou situace, kterým je možné snadno předcházet, případně areál přizpůsobit. Mně osobně spíš zaráží, že nikoho již nevzrušuje množství vykopnutých zubů, sedřených rukou od lonží, dlouhodobě neplodných kobyl, netečných hřebců… a bohužel mohla bych v tomto výčtu pokračovat dále a dále.

0011_6_0694

2.fáze – Vzrušování a sexuální hrátky

Stejně jako lidé i koně potřebují ke „kvalitnímu prožitku“ sexu dvoření a vzrušování. Je to doba, kdy hřebec předvádí nejúžasnější akrobatické triky (viz. Vysoká španělská škola), klisna mezitím vyčkává a hodnotí snažení svého partnera. Potom přichází část „oňuchňávání“, ošetřování a láskyplného hlazení. Přeskočíme-li tuto část u připouštění z ruky, pravděpodobně se nic viditelného nestane. Ovšem jaké pocity to zanechává v koních samotných, nevím…

3.fáze – Připouštění

Samo připuštění je vyvrcholením všech předešlých epizod. Trvá poměrně krátce, ale o to zpravidla intenzivněji. Lze krásně sledovat zasněné výrazy obou účastníků… Žádné vyvázání, žádné ocasní bandáže, žádní „přistrkovači, trefovači a kontroloři“, žádné fajfky, lana, lonže, štajgry… Zapouštění se přirozeně opakuje dle chuti v libovolném množství po celý čas říje.

4.fáze – „společné zhodnocení prožitků“

Koně po společně prožitém aktu neleží a zasněně zhluboka neoddychují jako lidé. Přesto je k sobě poutá pocit blízkosti. Chodí spolu, vzájemně se ošetřují, pasou se na stejných místech… Zpravidla také neprobíhá žádné masivní vylučování semene. Není proč, klisna se necítí být znásilněná. Je spokojená, má ráda svého koňského partnera, těší se z jeho společnosti i spermatu…

0034_5_1074

5. hygiena

Tolik lidmi proklamovaná (i proklínaná) hygiena u volně žijících koní není. Hřebec si pyj nemyje, ani klisna nijak vulvu neošetřuje, přesto je neplodnost spíš výjimkou, než pravidlem.

To, co jsem zde popsala, jsou základní schémata chování koní v době říje. Všechny situace se samozřejmě různě prolínají, ovlivňuje je i prostředí, ve kterém se zvířata pohybují, jejich momentální psychické i fyzické rozpoložení, kvalita pastvy, složení stáda atd. atd.

Závěrem bych se ráda přiznala k tomu, že poté, co chováme koně v přirozených sociálních podmínkách (alespoň tak přirozených, co nám síly dovolí), vidím, jak nesmírně složité, barevné a hluboké vztahy mezi sebou mají. Neodvažuji se tvrdit, že jim rozumím, ale snažím se přinejmenším nepřekážet. Díky koním jsem našla mnohem větší úctu a pokoru ke všem zvířatům obecně. K této úctě patří i to, že si s klidným srdcem nechám ujít příležitost připustit klisnu inseminačně nejlepším hřebcem světa. K pokoře zase náleží povinnost zabezpečit našim koním co možná nejkvalitnější přirozené podmínky pro život.